Strhávání spouště při střelbě

[ondra]

zdar, byl jsem si poprvé zastřílet na střelnici z krátké zbraně, ale nastal problém - podle instruktora strhávám spoušť ... víte někdo co pod tím myslel a jak se toho zbavit? děkuji
PS. je to můj první příspěvek, doufám že jsem ho umístil do správné sekce, když tak se omlouvám, přesuňte jej do jiné

[filip]

z odborné lit.:

Strhávaní spouště

Základní chybou, ktoré se lze dopustit při spouštení, je takzvané strhnutí zbraně - také se tomu říká strhnutí spouště.

Někteří úplní začátečníci, zvláště začínají-li s výkonnější zbraní a nikoliv s malorážkou, mívají sklon se leknout a trhnout celým tělem ještě předtím, než vůbec pořádně stisknou spoušť, a eventuálně také ještě před tím zavřou obě oči. Může to být způsobeno prostým strachem z rány nebo také náhlým svalovým napětím v očekávání velkého zpětného rázu zbraně. Tak samozřejmě nelze strefit vůbec nic, ale naštěstí jde o chybu, která se ve většině případů odstraňuje poměrně snadno. Musíme však k tomu mít instruktora nebo kamaráda, který na chybu upozorní, protože málokterý začínající střelec si to sám uvědomí.

Někdy se tato hrubá chyba obtížně odhaluje i zvenčí, zvláště u střelce, ktorý jinak zaujímá správný a pevný střelecký postoj. Potom obvykle nezbývá než stoupnout si za střelce, dotýkat se jeho těla a pečlivě sledovat zbraň. Zjistíme-li tuto chybu a upozorníme na ni, prakticky každý střelec, který se na to soustředí, ji po několika ranách dokáže eliminovat. Pokud ne, patří pravděpodobně mezi nekolik málo výjimek, mezi lidi, kteří se střelby nebo vůbec zbraní bytostně bojí. Takový člověk musí dobře uvážit, zda skutečně chce střílet, a je-li o tom přesvědčen, musí na sobě s pomocí někoho zkušenejšího dlouhodobě pracovat.

Skutečným stržením zbraně se však rozumí něco jiného. Může k tomu dojít jak při lehčím držení zbraně s nepatrným odporem spouště, tak i při střelbě běžnou služební zbraní pevně drženou oběma rukama. Stržení spočívá v zásadě v tom, že střelcův ukazovák na spoušti se nepohybuje autonomně, že střelec nedokáže oddělit jeho pohyb při stisknutí spouště od mechaniky střeleckého postoje a držení zbraně. Nepatrný pohyb ukazováku se pak odráží v pohybu celého systému střelec - ruce - zbraň a výsledkem je právě v nejkritičtějším okamžiku výstřelu odchýlení zbraně, o které jsme přitom stále přesvědčeni, že je stále správně zamířena na cíl.

Je-li to důsledek snahy o výstřel při "optimálních" podmínkách zamíření, tedy důsledek nám již známého lovení desítky, bývá stržení zcela nahodilé a výsledkem je vždy chybný zásah. Lze jen těžko předvídat, kterým směrem se zásah na terči odchýlí. Běžnější jsou odchylky stranové, ale často se vyskytují v kombinaci s odchylkami výškovými. Rozhodně není pravidlem, že jak se traduje - například pravák strhává vpravo. Odchylka zásahu je u každého jednotlivého zásahu náhodná a stejně náhodně může takto strhávajíci střelec zasáhnout i desítku. Jinak však má zásahy po celém terči nebo i mimo něj.

Jediným lékem na tento neduh je naučit se takovému stisknutí spouště, které bude skutečně autonómní a nezávislé na činnosti ostatních svalových skupin.

Ukazovák střílejíci ruky, který se smí zbraně dotýkat jen v jednom místě, tedy přibližně uprostřed spouště, by při tom měl tlačit na spoušť středem posledního článku, který by se zase měl v optimálním případě pohybovat přímo dozadu ke střelci. To všechno samozřejmě závisí také na možnostech daných tvarem a rozměry rukojetí zbraně i individuálnimi vlastnostmi ruky střelce, ale obecně nelze jinou techniku spuštění doporučovat, snad jen s výnimkou přesné terčové střelby s napínáčkem.

Strhávání mimo to může existovat i jako systémový jev, a to i u některých zkušených střelců. Ti však při každém výstřelu strhnou pokaždé stejně a tak by vlastně ani nešlo o chybu, protože pravidelně vznikající odchylka se eliminuje nastřelením zbraně. Jenže tento návyk může střelci překážet ve správném odhledu při suchém tréninku, takže je asi lepší se ho pokud možno zbavit.

Nácvik správného spouštění bez strhávání bezpomínečně vyžaduje od střelce sebeuvědomění a sebeovládání, případne pomoc instruktora a samozřejmě trénink, a to zvláště nasucho.

zdroj: LIŠKA P. 1994. Střelba z pistole a revolveru Praha: Magnet-Press, 1994. 177s. ISBN 80-85847-09-4

[BKSL]

Ako sa pise vyssie, v prvom rade je treba sa zbavit strachu zo samotneho vystrelu a javov ktore ho sprevadzaju.
Strelec musi mat 100% istotu ze samotnym vystrelom si v ziadnom pripade neublizi.
Az ked tento strach prekona, tak az potom ma zmysel riesit samotnu techniku stlacania spuste.