hele to sou ty paradoxy. Já nemam rát válku ani vojáky jako takový. Nesnášim buzeraci a neuznávam prakticky žádný autority. Nechápu proč někdo skládá trenky do komínku, dyš můžou bejt v klidu zamotaný s tričkama a fuskama v šupliku. Ale jakmile by na mně někdo zaútočil s radostí mu ustřelim palici a vopeču si ho k večeři
Schodou vokolností sem předevčírem koukal v TV na strašnou kravinu - film Znamení nebo jaxe to menovalo. Hrál tam Mel Gibson a šlo voto, že mu na jeho farmu útočili nějaký ufouni. Ten blp se sice zabarikádoval doma, ale vůbec nijak se nebránil
Na americkej film naprostá rarita. Prostě nevytách vodnikt žádnou borkárnu, 1911, mačetu, nebo aspoň krumpáč. Jen prostě tupě seděl a čekal kdy se ještě pitomnější ufouni vloupaj do jeho baráku. Naštěstí mněl štěstí, poněvač ufouni byly ještě blbější a neuměli si poradit se zamklejma dveřma z dřevotřísky...
Proč to ale píšu - celou dobu co se na něj dobejvaly sem skoro zoufale řval na televizi "ty debile, proč ty kretény nestřelíš krs dveře/vokno/světlík/zeď, proč je nevemeš krumpáčem/rejčem/bejzbolkou/naběřačkou/prknem/nohou vot stolu atd. po palici?"
Mam prostě v sobě nějakou potřebu se bránit nespravedlnostem a útokum. Někdy se bránim nepřiměřeně, ale coš, lepčí se ubránit než neubránit žeo.